Příběhy klientů

Riziková mládež, které se věnujeme, ve svém běžném prostředí nemá moc šancí poznat „normální” život. Zřídka se konfrontuje s odlišnými názory, pohledy na svět nebo hodnotovými žebříčky. Nedostává se jí příležitostí k budování zdravého sebevědomí ani zodpovědnosti, nemá ve svém životě nastavené jasné a čitelné hranice. Neužije si pocit úspěchu, nemá možnost stavět na stabilních vztazích a na podpoře okolí. Chybí jí spousta věcí, které jsou většině kluků a holek jejich věku dostupné. Pochází z rodin, které často nemají finanční prostředky na kroužky nebo nepřikládají takový význam smysluplnému trávení volného času nebo řešení problémů, se kterými se jejich děti potýkají. V blízkosti této mládeže je běžné rizikové chování, zkušenosti s drogami, trestná činnost, časté střídání bydlení a tím i ztráta sociálních vazeb. Těmto dětem a mladým lidem pomáháme vystoupit ze začarovaného kruhu potíží a hledat jejich vlastní směr.

Ondra do klubu chodí již 4. rokem. V současné době nejvíc řeší čerstvé otcovství. Když bylo Ondrovi 12 let, zemřel mu otec, a proto neví, s kým by měl své starosti, obavy, úspěchy a nezdary sdílet. Společně probíráme, jak se mu daří naplňovat jeho otcovskou roli, jaká jsou očekávání jeho partnerky, okolí i jeho samotného. Různě střídá zaměstnání, avšak vždy dělá nekvalifikovanou práci, jelikož má pouze základní školu. Předáváme mu potřebné informace a poukazujeme na rizika spojená s nelegálním zaměstnáním. Pracujeme s ním na jeho sebedůvěře, trpělivosti a hospodaření s penězi, aby měl jak zajistit rodinu a bydlení s partnerkou, které si zatím nemohou dovolit. V návaznosti na to se objevuje i téma jejich častých hádek. Diskutujeme o hodnotách zdravého partnerského vztahu a jak se takové hodnoty budují.

V klubu je místo i pro mladé rodiče, kteří se potřebují popasovat s novou rolí, zároveň si na chvíli odpočinout od běžných starostí a získat podporu, posílit sebedůvěru při řešení svých nemalých obtíží.

Lukášovi  je 16 let a známe se s ním druhým rokem. Od té doby se ve svém volném čase věnuje rapu, nicméně jeho zájem utlumovalo experimentování s návykovými látkami. Lukáš využíval v klubu aparaturu, aby mohl své rapové dovednosti zdokonalovat, od nás dostával v tomto ohledu podporu a motivaci se v rámci pravidelných rapových workshopů dál vyvíjet. Rap a chuť se zlepšovat nakonec zvítězila nad experimentováním. V současné době má Lukáš s kamarády rapové trio a díky manažerovi, který se jich ujal, nahrávají CD. Lukáš s námi konzultuje postupy manažera a sdílí s námi své úspěchy. Klub pro kluky představuje bezpečné místo, kde se nemusí bát vystupovat a mohou se tak připravit na koncerty „naostro“.

Pavlovi je 14 let a do klubu dochází třetím rokem. Doma postrádá stabilní zázemí a vyrůstá v prostředí podporující rizikové chování i nedůvěru v lidi ve svém okolí. Klub je pro Pavla bezpečným místem, kde navazuje stabilnější vztahy s druhými a zároveň místem pro sdílení těžké situace doma. Společně s ním poznáváme jeho silné stránky. Vždy se ochotně a rád zapojí do řemeslných oprav klubu, u kterých projevuje svoji manuální zručnost. Pavlovy šikovné ruce jsme obdivovali i při několika žonglérských workshopech. Jako úplný začátečník se dokázal rychle naučit několik triků s diabolem. Od té doby projevuje zájem o další lekce a otvírá se mu prostor pro možné vystoupení na některé z akcí Beztíže, kde může ukázat svůj talent.

Richard je třináctiletý kluk, kterého jsme v lednu oslovili v blízkosti OC Flora, kde často trávil svůj volný čas. Díky dobrému jménu programů Beztíže nám začal brzy důvěřovat a sdílet s námi informace o své rodinné situaci. Žil společně s rodiči, starším bratrem a jeho přítelkyní v podnájmu. Otec je opustil a zanechal je ve finanční tísni. Richard i ostatní rodinní příslušníci se s touto situací vyrovnávali velmi těžce. Matka se uzavřela do sebe a dle Richardových slov nezvládala o rodinu pečovat, často nebylo doma nic k jídlu. Otec se syny omezil kontakt a komunikoval pouze skrze Facebook, přes který Richardovi zasílal výhružné zprávy. Později se ukázalo, že přes účet komunikoval někdo jiný. S Richardem jsme diskutovali o tom, co se kolem něj aktuálně děje, pomáhali jsme mu vyznat se v nastalé situaci. Konzultovali jsme s ním hněv vůči rodičům, kteří se o něho nestarali. Byli jsme mu oporou ve chvílích, kdy začínal opět komunikovat s otcem a navazovat s ním vztah. Dle vlastního vyjádření se svěřuje jen nám a k nikomu nemá takovou důvěru. O prázdninách jsme Richarda provázeli soudním procesem, kdy se rozhodovalo, s kým bude žít. Rozhodl se, že bude žít s otcem a odstěhoval se za Prahu.

Tereza je třináctiletá slečna, která bydlí na ubytovně s matkou, starší sestrou, mladšími bratry a otčímem. Je nucena přebírat odpovědnost za matku a starat se o své bratry ve věku šest a sedm let. Koupe je, uspává, doprovází do školy, tráví s nimi většinu svého času atd. Její rodina je v obtížné finanční i sociální situaci. Vrstevníci Terezu spíše izolují. Cílem naší práce, bylo pomoct jí nalézt čas pro seberealizici a rozvoj. To se podařilo zejména díky akcím, které nabízíme v návaznosti na terénní program. Tereza například poprvé v životě navštívila divadelní představení a byla nadšená. S jejím souhlasem jsme začali pracovat i s její rodinou, které vysvětlujeme Tereziny potřeby – nutnost vlastního prostoru, trávení času i bez mladších sourozenců a neustálé zodpovědnosti za ně.

S Katkou, Kubou a Janou se známe již delší dobu, potkáváme je především, kde bydlí. Sourozenci pochází z velké rodiny. Stará se o ně pouze matka, která hodně pracuje, aby rodinu uživila, ale na děti jí nezbývá čas. Sourozenci nemají prostředky na žádné koníčky a ani neznají možnosti, jak svůj volný čas trávit smysluplným způsobem. Naše služba jim dlouhodobě zprostředkovává aktivity, které je baví a ukazuje nové možnosti zábavy. V rámci společných setkání jsme se sourozenci navštívili pražskou ZOO, vyrazili na šlapadla a na další akce Beztíže (Letní párty na Vinohradské Vodárně, Beztíže Zatápí v Kasárna Karlín), kde mohli zažít spoustu nových věcí. I přímo v terénu s dětmi trávíme čas aktivně – učíme je novým dovednostem a sportujeme (fotbal, basket, badminton, petanque, kroket). Skrze kvalitní náplň volného času a ukazování vzorců chování dlouhodobě snižujeme rizikové chování dětí bez dohledu jiných autorit

Linda je devatenáctiletá slečna, studuje na střední škole obor kuchař číšník a tento rok ji čeká stání maturita. Oslovili jsme ji skrze terénní službu v partě dalších lidí. Linda nás sama aktivně kontaktovala s poptávkou po doučování angličtiny, domluvili jsme si první schůzku a začali se pravidelně vídat. Neznala jiné organizace, kde by mohla doučování využít, a také nemá finance na zaplacení kurzu pod vedením odborníků. Sama zmiňovala, že má s angličtinou trable a státní maturitu by se svými znalostmi nezvládla. Doučování se věnujeme už několik měsíců a podařilo se domluvit externí lekce angličtiny s naší dobrovolnicí. Lindu čekal v srpnu reparát, a proto doučování probíhalo i přes prázdniny. Díky němu se Linda na reparát poctivě připravovala a úspěšně ho zvládla. Doučování stále pokračuje a dalším cílem je úspěšné zvládnutí maturitní zkoušky.

Míla oslavil 23. narozeniny a již šestým rokem je v kontaktu s našimi pracovníky. Ačkoliv službu využívá dlouhodobě, teprve v loňském roce se s ním podařilo navázat na tolik velkou důvěru, že s námi začal kontinuálně pracovat. Má za sebou pobyt ve výchovném ústavu i zkušenost s tvrdými drogami. Poslední měsíce trávil posedáváním venku s přáteli a mladším bratrem zpestřeným občasnou konzumaci alkoholu. Téměř vždy jsme ho potkávali společně s přítelkyní, která studuje a pracuje na částečný úvazek. Mílu jsme konfrontovali s jeho laxním způsobem života a vedli jsme ho k úvahám o budoucnosti. Míla s námi vždy otevřeně diskutoval o tom, co pro něj zrovna bylo aktuální. Společně jsme pracovali na získání dokladů, které neměl. Poté jsme se zaměřili na registraci na úřadu práce a nalezení legálního zaměstnání. Míla s partnerkou chtěli začít společně bydlet. Podpořili jsme ho i při cestě za tímto snem. S přítelkyní byli po konzultaci s námi schopni všechny kroky udělat samostatně. Díky tomu již společně bydlí a oba dva pracují.

Starší příběhy klientů

Patricie, 14 let: Patricie začala navštěvovat náš nuselský klub v únoru 2016 a velmi rychle se stala jeho stálou klientkou. Už od počátku z Patricie vyzařovala chuť s námi komunikovat, dělat nové věci, zapojovat se do různorodých aktivit, zkrátka využívat možnosti klubu se vším všudy. Během klubové aktivity „open mic“, která umožňuje klientům v určitý den využívat klubovou aparaturu i s mikrofony, se Patricie s velkou chutí přidala a všechny nás přítomné velmi mile překvapila. Patty má velké nadání a byla by škoda nechat ho ladem. Do této doby neměla možnost svůj talent rozvíjet, i když o to velmi stála. Jejím snem bylo zviditelnit se skrze zpěv a oslovit jím širší publikum. Během dalších měsíců k nám pravidelně docházela zpívat.Od dubna jsme začali v klubu pořádat rapové workshopy s externím lektorem Rikem a Patty se do nich zapojila. Riko s ní začal pravidelně pracovat a v říjnu Patty zazářila na námi pořádané zábavně-motivační akci „Beztíže Zatápí“ v Kulturní radlické sportovně, kde poprvé stála na pódiu a ukázala svůj talent veřejnosti.

Mirek do klubu poprvé dorazil po letních prázdninách společně se svým kamarádem, od kterého se dozvěděl o rapových workshopech. Byl hodně motivovaný a plný odhodlání, že bude rapovat. Po prvních workshopech se rozhodl chodit pravidelně. Podepsali jsme smlouvu mezi ním a Klubem Beztíže. I díky tomu na sobě začal poctivě pracovat a baví ho to. Na workshopech se sblížil s pracovníky klubu, spolu se zabývali nejen každodenními starostmi mladého člověka, ale také složitějšími situacemi, které jeho život doprovázely. Mirek řešil velké změny v jeho rodině, a také se vyrovnával s těžkou rodinnou tragédií. V klubu našel stabilní útočiště a prostor, kde může probrat své problémy. Zároveň se začal posouvat blíž ke svému snu. Do dalšího roku vstoupil s konkrétnější představou, co to znamená být rapper a má připravených několik textů.

Black Brothers byli tak trochu svéhlaví a zbrklí kluci bez velkých zkušeností, ovšem s jednou velkou touhou – dělat hudbu. Na rapovému workshopu v Beztíži se učili psát texty, skládat hudbu, vystupovat před publikem, ale i pracovat sami na sobě. Díky tomu začali vnímat své rezervy a nedostatky. Zjistili, že člověk nemůže mít vše hned, že za vším stojí nějaké úsilí. Jejich posun byl znatelný – získali svůj pohled na věc, rozšířili si obzory v aktuálním dění i dalších oblastech, naučili se lépe pracovat s jazykem i textem, ponořili se více do hloubky rapu. Dnes už se stali v produkci hudby v podstatě samostatnými.

Katarína se přistěhovala ze Slovenska s mamkou a dvěma bratry a brzy vyhledala programy Beztíže. Rychle zjistila, že se na pracovníky může obrátit v nejrůznějších situacích, například když má trable s rozeznáním času na hodinách nebo si není jistá s češtinou. Postupně se začala svěřovat o klucích, kamarádech, škole, ale také o trápeních z domova. Katarína slýchala nepěkné věci od mámy i od svých bratrů. Denně plnila domácí práce, za které ji nikdo nepochválil. Katarína si potřebovala o věcech s někým promluvit, získat pocit naděje a podporu. Věděla, že líp, než kamarádky, jí poradíme my v Beztíži. Nyní už zná číslo na Linku Bezpečí, kam může zavolat, když nejsme v terénu. Jsme pro ni důležitou oporou, která jí pomáhá zvládat těžké chvíle, pomáhá rozeznat, co je a není běžné a co si má a nemusí nechat líbit.

Vítek je dlouholetým klientem Klubu Beztíže. Je velice aktivní, zvídavý, chytrý, ale má problémy v komunikaci a chování. Právě díky tomu vystřídal několik základních škol. Nikde moc dlouho nevydržel. Nakonec se podařilo vyhledat školu, ve které aktuálně dokončuje povinnou docházku a to bez větších problémů, které ho dříve provázely. Společně s pracovníky klubu velice intenzivně řešil nastavování hranic vůči ostatním lidem – nejprve tréninkem v klubu a postupně i v jeho okolí. To bylo pro Vítka velké téma a postupně zaznamenal velké pokroky. Pracovníci s ním také probírali téma nudy, nabízeli mu různorodé možnosti trávení volného času a hledání seberealizace. Jeho velkým koníčkem se stalo zahradničení, kutilství a spolupráce s místní komunitou. Vítek našel svoje místo a patří k výrazným postavám ve svém okolí. Objevil také směr, kterým půjde dál.  Nastoupil na zahradnické učiliště, kde aktuálně studuje a těší se na to, až z něj bude zahradník.

Radek pochází z početné rodiny, je velmi sportovně nadaný a zajímá se o parkour. V rodině nenachází podporu ani dostatečné finanční zázemí pro to, co ho baví, a tak často skáče v nebezpečném prostředí. Začal se potkávat s pracovníky terénní, služby s nimiž se o parkouru často baví. Pracovníci Radka v koníčku podporují a učí ho zásady bezpečného sportování a skákání. Také natáčí videa, která si společně pouští. Radek tak může vidět sám sebe v akci a pracovat na sobě. V rámci návazných projektů se i zúčastnil návštěvy Jump parku, kde mohl bezpečně zkoušet i složitější triky. Díky Beztíži také poprvé v životě vyrazil z Prahy na naši preventivní výjezdovou akci.

Přesunout se na začátek